Vaříme na cestách

vločková kaše s mlékem a kakaem (1 porce, 90 g, cca 1470 kJ, cca 250 ml vody) číst dál

(4 porce, 500 g, cca 7200 kJ, cca 1400 ml vody) číst dál

Každý, kdo někdy třídil oblečení a potravinové zásoby promíchané v cestovním zavazadle, ví, že důležité je nejen správné množství a složení jídla, ale i vhodně zvolené obaly. Nabídnu pár možností a do diskuze pod článkem můžete uvést svoje osvědčené (nebo naopak neosvědčené) tipy i vy. číst dál

(4 porce, 500 g, cca 7700 kJ, cca 2200 ml vody) číst dál

Na zmínku o sušení mletého masa jsem narazila v jedné z diskuzí Outdoor fóra. Na straně 3 je odkaz na fotonávod s finským textem, pokud by snad někdo finštinu neovládal, najde na straně 2 i stručný překlad do češtiny. Postup jsem zkusila s menšími obměnami, tato varianta se může hodit lenochům a těm, co nevlastní sušičku. Místo doma mletého masa jsem použila koupenou směs (to je ta výhoda pro lenochy) mletého vepřového a hovězího s deklarovaným množstvím tuku do 20 procent. Maso jsem postupně přidávala na rozpálenou (nepřilnavou) pánev a dřevěnou obracečkou ho míchala a rozdělovala na malé ... číst dál

Pokud jsem u sušeného kompotu nepředpokládala, že by vzbudil nějaký masový zájem, v tomto případě jsem smířená s tím, že tento nápad nezaujme třeba vůbec nikoho. Na to, že se toho člověk moc nenají (je to spíš chuťovka než jídlo) je s domácí přípravou docela dost práce (aspoň ve srovnání s kompotem). Takže tento recept uvádím spíš jen proto, že jsem ho zkusila (nafotila) a zjistila, že je použitelný. A koneckonců nemůžu vyloučit, že sem zabloudí nějaký rodič – cestovatel hledající inspiraci na cestovní jídelníček svého batolete, a tak třeba i toto „zboží“ najde svého „kupce“. číst dál

Tento „recept“ je určen těm, kteří jsou na pravidelnou konzumaci ovoce zvyklí a v polních podmínkách jim pak chybí. Je to sice jen ubohá náhražka čerstvého ovoce, ale něčí chuťové buňky třeba potěší. číst dál

(4 porce, 500 g, cca 8293 kJ, cca 1400 ml vody) číst dál

(4 porce, 500 g, cca 8037 kJ, cca 1,2 l vody) číst dál

Z (osoleného) masového vývaru seberu tuk (vývar s tukem použiji v domácí kuchyni). Vývar naleju třeba do půllitru; při menší ploše hladiny se tuk snáz sbírá a také přibližně zjistím objem tekutiny. Rýži zaliju vývarem a to v poměru jeden objemový díl rýže na jeden a půl dílu tekutiny (500 g rýže je přibližně 600 ml, tudíž použiju 900 ml tekutiny). Mohu přidat třeba sojovou nebo worcesterovou omáčku. Rýži přivedu k varu, vypnu vařič a pak nechám v hrnci „dojít“ (např. pod dekou v posteli). Rýže se nerozvaří, všechna tekutina se vstřebá, vývar je tedy „uvnitř“ rýže. Takto uvařenou rýži usuším. Mohu k ní přidat i na malé kousky nakrájené uvařené libové maso (pokud se mi podaří z kosti použité na vývar nějaké separovat), případně sušenou zeleninu. Na kostičky nakrájená cibule, jemně nastrouhaná mrkev nebo zelí se dají usušit i při pokojové teplotě a při přípravě pak snadno nasají vodu. U tohoto receptu neuvádím dávkování, většinou smíchám, co mám. Stačí 5 % masa a 10% zeleniny a rýže už vypadá i chutná líp než samotná. číst dál

Nečekejte žádné kulinářské skvosty, moje kuchařské schopnosti rozhodně nejsou nijak vyhlášené. Stačí mi, že nás na cestách stále nepronásledují myšlenky na to, co si dáme k jídlu, až přijedeme domů a někdy se dokonce na večeři i těšíme. Velkým pomocníkem při vaření je mi samozřejmě i Hlad – nejlepší kuchař, ale pamatuju si, že na středoškolských chmelových a bramborových brigádách ani on v nás nedokázal vyvolat nějaké radostné pocity v okamžiku, kdy dorazil traktor s várnicemi naplněnými další dávkou béžovky s knedlíkem. Takže je dobré nejlepšímu kuchaři i trochu pomoci. číst dál

Některá jídla téměř kompletně uvařím doma a poté usuším, některá jsou kombinací předvařených surovin a surovin pouze usušených nebo trvanlivých bez jakýchkoli předchozích úprav. K sušení potravin používám sušičku, ale šla by použít i trouba vyhřátá na nízkou teplotu, případně sluneční energie v teplých slunných dnech (černý pekáč se na slunci rozpálí i na víc než 50 stupňů; můj bimetalový teploměr s maximem 52 stupňů měl ručičku nadoraz). Některé druhy ovoce a zeleniny lze usušit i při pokojové teplotě. Stačí je nakrájet na menší kousky nebo nastrouhat na jemném struhadle a v tenké vrstvě rozložit třeba na pekáč. číst dál

Nebudu se zabývat stravováním v restauracích ani vařením z čerstvých surovin. Zaměřím se na situace, kdy vaříme z toho, co si sami vezeme nebo neseme na zádech a to třeba i delší dobu. Suroviny by tedy měly být trvanlivé, skladné a, protože vaříme mnohdy po náročném dni, tak i nenáročné na koncovou úpravu. Dalším cílem je spotřebovat při vaření co nejméně paliva a vody. číst dál

Moje první cestovatelsko-kulinářské pokusy pocházejí z doby, kdy jsme v první polovině devadesátých let na kolech vycestovali za bývalou železnou oponu a snažili se absolvovat cestu s minimem peněz bez (soustavného) kručení v břiše. Ceny potravin v blízkém zahraničí už nás dnes neděsí, ale pokud bychom se chtěli denně stravovat v restauracích, museli bychom i nyní sáhnout hlouběji do kapsy. číst dál